Výplach - Cosmic Ethno

Nesnáší, když se mu v tenhle čas nad hlavou rozplývají mraky.

Ale dívání do prázdna uvolňuje staré myšlenky.

Útěk nepomáhá, ale je zde!

Někdo chytá ryby a někdo ryje.

 Myš vylézá z brázdy a ryba ze sítě zpátky do rybníka skáká.

Kdo tomu rozumí, je on.

Přichází z východu v černém suknu a z kapsy čouhá mu malá nabíječka na baterky, z boty nůž.

Je to rybář.

Utíká z civilizace, ale má strach,   že zemře.

Stojí na skále vysoké a pozoruje krásnou dívku, jak trhá jahody a maliny.

 Dostane chuť a skočí.

Srnka mu líže oko a on nemůže uvěřit tomu, že je mrtvej.

Nemůže pohnout žádnou částí těla.

Ale vtom se vzbudí a zjistí, že si pouze zlomil nohu. Ze srnky se vyklubal tygr a Karel byl v Indii, cvičil tygry a spadl ze židle.

Odvezli ho tedy do nemocnice, kde mu nohu spravili a dali do gázy.

Cestou z nemocnice šel Karel džunglí a měl strašnou chuť na jahody a na maliny.

 Vtom uviděl pole, po kterém zrak přecházel, plné jahod, malin a taky ostružin.

Jedl a začal se dusit.

Pak přišel na to, že je to hlína a on leží v rakvi s krásnou mrtvou dívkou.

Ta dívka je zde dýl, protože se už rozpadá a on je stále svěží a plný hlíny.

Vyhrabal se rychle ven a začal zvracet samá moudrá slova.

A když je vyzvracel a byl na dně moře moudrých slov, vrátil se na cestu a šel svou cestou dál...pryč.

A šel, pozoroval tesknoucí oblohu a měl strach, že ho pohltí, až došel k hradu.

Byl velký. A u jednoho okna se právě smál malý mužík s celou svou rodinou vtipnému gagu, který předvedl jejich starý rodinný přítel, jenž svými gagy rozesmával všechny dobré lidi, některé jenom za peníze a jiné za drogy.

Gag přišel vhod, neboť nejmladší dcera zrovna slavila narozeniny.

Na dortu hořely černé svíčky.

Karel si sedl pod velkou jabloň, která tu najednou byla, pak vstal, pak si lehl a začal se nenápadně plazit k hradu.

Když už byl tak blízko, že věděl, že ho nikdo neviděl, vstal a začal šplhat po stromě, který z hradu vyrůstal.

Měla tam sídlo veverka, datel a lasička.

Vyhoupl se dovnitř otevřeného okna a začal hrát na již zmíněnou loutnu.

Celý dům se seběhl a s otevřenýmy ústy tupě zírali a ptali se samy sebe:

„Kdo to může být?“

Až jeden z nich to řekl nahlas a Karel řekl:

 „Jsem potulný pěvec a přišel jsem o hudební sluch.“

Všichni se začali smát a rozešli se.

Karel tam zůstal sám s ostatními, kteří si mysleli, že tam zůstali sami, ale nic se nedělo, a tak Karel seběhl po schodech dolů do sklepa.

Ano, nemýlil se, sklep byl plný vína, skočil do něj a ponořil se na dno.

Nebyl si přesně jist tím, co dělá, ale intuice ho málokdy zklamala.

            Hmatem tam našel

     malá       dvířka       zamčená

                třemi zámky.

Chtěl je rozdrtit, ale nešlo to. Vynořil se a pletouc nohama vyšel do třetího patra, kde usnul.

Když se probudil byl ve druhém patře, neboť hrad se neustále propadal a neustále se

přistavovala nová patra.

Seběhl rychle dolů, protože měl strašnou žízeň, kterou nemohl uhasit vodou, ale v tom si všiml, že se hrad propadá a ztratil hlavu.

Nemohl najít sklep a toho vyhodilo z kopyta, na kterém zrovna seděl a s ním i včerejší oslavenkyni, která si na kopytu spravovala záclony, věno, jenž dostala loni k svatbě za dveřmi.

Když dopadli zpátky na kopyto,

všiml si Karek, jak ho přejmenoval oblíbený gagista, když spal, že dívce zpod sukně vypadlo spoustu věcí a mezi nimi i tři klíče

svázané lýkovým proutím.

Karek je vzal a hodil do studny střemhlav za nima skočíc spoléhaje na svou intuici.

A opět se nemýlil.

Studna vedla do sklepa a on teď na dně vína hledal tři klíče, svázané lýkovým proutím.

Byl to dobrý ročník, ale my teď

                     necháme našeho

      objevovatele na chvíli

                                   opojným    pocitům

          a podíváme se na to, co se

    děje na vrcholcích 

                           věží hradu.

Sojka z posledních sil řve vstříc bodáku špičky věže, který jí zrovna bez ostychu prošel tenkým střevem památnou větu:

   „Nech to napokoji, Karke!!!!!“

Slyšel to poustevník s bolavým zubem, jenž trávil již třicet úmorných let zkoumáním bolavých zubů a kloubů, bolestí zad a

schizofrenie, od dob, co všichni jeho příbuzní a přátelé pomřeli během morové epidemie za velmi podivných okolností a on, domnívajíc se, že rozluští jejich genetický kód a tím společně s hvězdami objasní jejich smrt, která ho donutila ukrývat se ve věži, na jejíž špici právě spočinula s výkřikem na zobáku velice statečná sojka, jež vždy slabé chránila.

Poustevník bez rozmyslu rozrazil obyčejné dveře neobyčejně velkou palicí, kterou nikdy nechtěl použít.

Běžel dolů rozrážeje davy včel, které slavily předčasně zimní slunovrat popíjením sladkého

nektaru z jahod a malin a taky ostružin a všech ostatních nektarů, které neznaly názvem, byla to veselice se vším všudy. Praly se, smály, ale ze všeho nejvíc chlastaly.

        Nepřál bych vám vidět tu

       taškařici, kterou to všechno

                     skončilo.

                Bylo to strašný.

Karek už měl dva zámky odemčené a teďtřímal v ruce notorika třetí a poslední klíč.

Byl tak napnutý, že začínal mít halucinace.

Cikánská píseň vycházejíc z malé škvíry kdesi v hradě ustala.

Klíč vysoukl se z ruky Karka a sám vpadl do třetího, ještě stále prázdného otvoru, a sám se otočil.

Stařík snažíc se tomu zabránit přišel v tom shonu o hlas, neboť pět rozdováděných včel, které mu nejdřív uvízly na kamenné

palici, mu proletěly nechtěně krkem a on si předtím stačil ještě písknout svůj nejoblíbenější tón, pak umřel.


Víno se začalo vařit tlakem, někdo tam hodil hřebíček a jiný trochu citrónové kůry.

 Po celém povrchu vína se rozlila hnědá skvrna a než Karek vyšplhal po laně s vědrem, jímž obyvatelé víno vybírali, měl od ropy již umazané celé šaty.

Tak, to bylo tajemství hradu.

Stavitel na ropu při stavbě narazil a z emancipace měl strach, tak ropu uzamkl a teď přišel ten tlak, který ji odpálil do kraje celé

Saudské Arábie.

Karek se ztratil v ropných polích a již nikdy nenašel sám sebe.

                    A.D.